Já jsem krejčí, kdo je víc

Nosit kožešiny se nepřestalo. Tento odporný zvyk lidstvu tak nějak zůstal. V pravěku se to dalo pochopit. Tehdy moc obchodů s oděvy nebylo, traduje se mezi vědci, že dokonce prý nebyl žádný. Ani internet, takže lidé brali, co bylo po ruce. Teprve vynález tkanin umožnil jakýs takýs výběr. A přece jen, tkanina asi nezahřála tolik, jako kožich.

Nechme historii historií a podívejme se co se na nás chystá dnes, v moderní době. Maličké rýpnutí si ovšem odpustit nemusíme. Skutečně musíte ten kožich (pravý) mít? Kupte si umělý, od toho je zde.

Přišla doba, kdy byla látka čistě přírodní výtvor, a pak druhá doba, kdy se začaly objevovat látky, které by nevznikly bez chemie. Různé nylony a silony zaplavily svět, a hlavně dámy byly uneseny, co že to je za kvalitu.

V dnešní době nemáme oděvů nedostatek a ve velké většině případů se kupují hotové. Ovšem lépe situovaní lidé si nechávají šít.

Když se něco přetrhne, pokazí uzávěr, či uletí knoflík, věc se zahodí. Ona totiž většina žen a dívek netuší, co jsou krejčovské potřeby a domnívají se, že je to nějaké cizí slovo. My, staří páprdové ze staré školy, ještě pamatující látání tepláků a štupování ponožek, doma jistě máme košíček (já krabici) s šicími potřebami. A kdo nemá, tak si je může obstarat přímo zde, kde se šicí potřeby prodávají. Výběr je takřka neomezený. Počínaje nitěmi a lokomotivou konče.

No, dobrá, tak s tou lokomotivou to asi pravda nebude, ale autor tím jen chtěl naznačit různorodost sortimentu.

Najdete zde zboží v akci, stejně jako věcičky v doprodeji. Malé i velké. Od krejčovské panny po hříbek do ponožky. Může zde nakupovat profesionální krejčí stejně jako pán který si jen tu a tam potřebuje něco „heftnout“. A když něco nevíte, tak se zeptáte, většinou vám na mail odpoví týž den, ale pokud zavoláte budete chytřejší ihned.